Zkamenělé ticho

31.08.2008 12:27

 

Jemný šelest jejich rukou polyká skřípavé zvuky, které jdou pokojem.
Obrazovka promítá dramatické stíny, které ti dva nevidí,
možná nechtějí vidět, snad se zlobí na sebe i na čas,
co zbytečně ukrajuje neplodné vteřiny jejich nedramatického večera.
 
Jsou ochromeni citem?
Nebo je to strach, jenž nedovolí jim pohnout se a dotknout jeden druhého?
Jen ruce, které propleteny prsty jako živá jarní pomlázka
se lehce dotýkají a nesou poselství jejich vnitřních světů.
 
Mohli by znát velkolepý koncert dvou srdcí,
jež vibrují ve společném rytmu,
mohli by naslouchat a rozumět, kdyby chtěli,
co nevnímají dva kamenné lidské stíny v potemnělém pokoji.
Obrazovka se marně snaží narušit to ticho, které není tichem,
prázdnými výkřiky svých prázdných her překřičet a rozladit oba nástroje,
které spolu v harmonickém souzvuku rezonují.
 
I když ti dva ztratili schopnost naslouchat,
ponořeni do sebe možná prožívají svá osobní dramata,
a jejich smysly, podobny hluché a netečné hladině zamrzlého jezera
možná neslyší interní duo v prostorách koncertních síní svých srdcí,
tu nádhernou skladbu, láskyplnou a živoucí,
která rozbuší údery svých tepů
hluchotu a ztrnulost tupých lidských skořápek,
a která vykřičí jednou do světa své jméno.
 
Na koberci leží usmívající se pejsek,
už se vyštěkal ve snaze rozbít zkamenělé ticho těch dvou bytostí
a sdílet s nimi veřejně jejich utajované koncertní vystoupení.
Leží a tiše poslouchá velebný chorál, protože ho slyší a rozumí mu.
A tak leží a čeká

—————

Zpět


Kontakt

Alena Šlapáková

U Parčíku 231, Kunice-Vidovice, Praha východ

605 223 814